Příkaz mkdir v Linuxu s příklady

Příkaz mkdir v Linuxu se používá k vytváření adresářů. Je to základní příkaz, který by měl znát každý uživatel Linuxu, protože hraje klíčovou roli při správě souborů a adresářů. Základní syntaxe příkazu mkdir vám umožňuje vytvořit jeden nebo více adresářů najednou, nastavit oprávnění a dokonce vytvořit nadřazené adresáře, pokud ještě neexistují. Pochopení různých voleb a syntaxe mkdir může výrazně zlepšit vaši efektivitu při správě souborů a adresářů v příkazovém řádku.

Tato příručka vysvětlí syntaxi příkazu mkdir, prozkoumá jeho možnosti a poskytne praktické příklady, jak používat mkdir v různých scénářích v systému Linux.

Syntaxe příkazu mkdir

Ve své nejjednodušší podobě se příkaz mkdir řídí touto syntaxí:

mkdir [OPTION]... DIRECTORY...

• mkdir je příkaz, který dává systému pokyn k vytvoření nového adresáře.
• [OPTION] je volitelný argument upravující chování příkazu.
• DIRECTORY je název adresáře nebo adresářů, které chcete vytvořit.

Možnosti dostupné s příkazem mkdir

Existuje několik možností, které můžete použít s příkazem mkdir k přizpůsobení jeho funkčnosti:

• -m, –režim=REŽIM: Nastavuje režim souboru (oprávnění) pro nový adresář, často reprezentovaný jako číselný řetězec, například '755' nebo '644'.
• -p, –parents: Pokud zadané adresáře již existují, tato volba zajistí, že nebude hlášena žádná chyba. Umožňuje také vytváření nadřazených adresářů podle potřeby.
• -v, –verbose: Poskytuje podrobný výstup, který vysvětluje, co dělá příkaz mkdir.
• –help: Zobrazí zprávu nápovědy a ukončí se.
• –version: Vypíše informace o verzi a ukončí se.

Příklady příkazů mkdir

Vytvoření jednoduchého adresáře pomocí mkdir

Nejjednodušším a nejběžnějším použitím příkazu mkdir je vytvoření nového adresáře:

mkdir new_directory

V tomto příkazu je nový_adresář název adresáře, který vytváříte. Po provedení tohoto příkazu se ve vašem aktuálním umístění vytvoří nový adresář s názvem new_directory.

Vytváření více adresářů pomocí mkdir

Příkaz mkdir může také vytvořit více adresářů současně. Postup:

mkdir dir1 dir2 dir3

V tomto příkazu jsou dir1, dir2 a dir3 názvy adresářů, které mají být vytvořeny. Tento příkaz vytvoří tyto tři adresáře ve vašem aktuálním umístění.

Vytvoření adresáře se specifickými oprávněními pomocí mkdir

Pomocí volby -m nebo –mode můžete zadat oprávnění adresáře v době jeho vytvoření:

mkdir -m 755 new_directory

Zde je vytvořen nový_adresář s oprávněními nastavenými na '755', což znamená, že vlastník může číst, zapisovat a spouštět, zatímco skupina a ostatní mohou pouze číst a spouštět.

Vytváření vnořených adresářů pomocí mkdir

Volba -p nebo –parents umožňuje vytvoření nadřazených adresářů podle potřeby. Například:

mkdir -p dir1/dir2/dir3

Tento příkaz zkontroluje existenci dir1 a dir2, a pokud neexistují, vytvoří je. Poté vytvoří dir3 uvnitř dir2, který je uvnitř dir1.

Použití podrobného výstupu s mkdir

Volba -v nebo –verbose způsobí, že mkdir vytiskne zprávu pro každý adresář, který vytvoří, což může být užitečné pro řešení problémů nebo potvrzení:

mkdir -v new_directory

Tento příkaz vytvoří nový_adresář a poté vytiskne zprávu o jeho vytvoření.

Vytvoření adresáře s mezerou v názvu

Někdy chceme vytvořit adresář s mezerou v názvu. Toho dosáhneme uzavřením názvu adresáře do uvozovek:

mkdir "new directory"

Tímto příkazem se vytvoří nový adresář s názvem new directory (s mezerou mezi 'new' a 'directory').

Kontrola verze mkdir

Můžete zkontrolovat verzi příkazu mkdir aktuálně nainstalovaného ve vašem systému. To může být užitečné v případě problémů s kompatibilitou nebo při odstraňování problémů. Chcete-li zkontrolovat verzi, můžete použít:

mkdir --version

Tento příkaz zobrazí informace o verzi příkazu mkdir, který se aktuálně používá ve vašem systému.

Zobrazuje se nápověda pro mkdir

Pokud budete někdy potřebovat pomoc s použitím příkazu mkdir nebo chcete rychle zkontrolovat jeho možnosti, použijte volbu –help:

mkdir --help

Tento příkaz vypíše zprávu nápovědy ukazující použití a dostupné volby příkazu mkdir.

Vytváření adresářů z textového souboru

Představte si, že máte textový soubor se seznamem názvů adresářů, které chcete vytvořit. Můžete to udělat pomocí příkazu xargs spolu s mkdir:

xargs mkdir < dir_list.txt

V tomto příkazu je dir_list.txt textový soubor obsahující seznam názvů adresářů. Příkaz přečte tento soubor a vytvoří adresáře s těmito názvy.

Vytvoření adresáře s úplnou cestou

Můžete zadat úplnou cestu, kde chcete vytvořit adresář. To je zvláště užitečné, když chcete vytvořit adresáře v jiném umístění, než je aktuální pracovní adresář:

mkdir /path/to/new_directory

Zde se vytvoří nový_adresář v zadané cestě /cesta/k/.

Vytvoření skrytého adresáře

V Linuxu je jakýkoli název souboru nebo adresáře, který začíná tečkou (.), považován za skrytý. Chcete-li vytvořit skrytý adresář, použijte:

mkdir .hidden_directory

Tento příkaz vytvoří skrytý adresář s názvem .hidden_directory. Tento adresář můžete zobrazit pomocí ls -a.

Zabránit přepsání existujících adresářů

Volbu -p nebo –parents lze také použít k zabránění příkazu mkdir v přepsání existujících adresářů:

mkdir -p existing_directory

Pokud pomocí tohoto příkazu již existující_adresář existuje, nebude přepsán, čímž se zabrání případné ztrátě dat.

Vytvoření adresáře a nastavení ID skupiny

The g volba umožňuje nastavit ID skupiny pro nový adresář:

mkdir -m g=group_name new_directory

Tento příkaz vytvoří nový_adresář a nastaví jeho ID skupiny na název_skupiny.

Vytvoření adresáře a jeho vytvoření dočasného adresáře

The t volba umožňuje vytvořit z adresáře dočasný adresář, se kterým Linux zachází trochu jinak než se standardním adresářem:

mkdir -m t new_directory

Tento příkaz vytvoří nový_adresář jako dočasný adresář. Soubory vytvořené v dočasném adresáři jsou obvykle odstraněny, když k nim není po určitou dobu přístup.

Vytváření více úrovní vnořených adresářů

The -p možnost lze použít k vytvoření více úrovní vnořených adresářů pomocí jediného příkazu:

mkdir -p Level1/Level2/Level3/Level4

Tento příkaz vytvoří čtyři úrovně adresářů. Úroveň1 je adresář nejvyšší úrovně, Úroveň4 je adresář nejnižší úrovně a Úroveň2 a Úroveň3 jsou zprostředkující adresáře.

Vytvoření adresáře s různými oprávněními pro uživatele, skupinu a ostatní

Volba -m vám umožňuje zadat různá oprávnění pro uživatele, skupiny a další:

mkdir -m u=rwx,g=rx,o= new_directory

Zde je vytvořen nový_adresář s oprávněními ke čtení, zápisu a spouštění pro uživatele (u), oprávnění ke čtení a spouštění pro skupinu (g) ​​a bez oprávnění pro ostatní (o).

Vytvoření adresáře v podrobném režimu a ignorování chyb

Volba -v může být kombinována s -p pro ignorování chyb a poskytování podrobného výstupu:

mkdir -pv existing_directory

Pokud v tomto příkazu již existuje existující_adresář, příkaz mkdir nevrátí chybu a místo toho poskytne podrobný výstup.

Vytvoření adresáře bez podrobného režimu

Pokud chcete vytvořit adresář tiše, bez jakéhokoli podrobného výstupu, použijte příkaz mkdir bez volby -v:

mkdir quiet_directory

Tento příkaz vytvoří adresář s názvem tichý_adresář bez zobrazení jakékoli zprávy.

Použití expanze závorky s příkazem mkdir

Rozšíření závorky je výkonná funkce v Linuxu, kterou lze použít s příkazem mkdir k vytvoření sekvence adresářů:

mkdir dir{1..5}

Tento příkaz vytvoří pět adresářů pojmenovaných dir1, dir2, dir3, dir4 a dir5.

Vytváření adresářů a nastavení Sticky Bit

Sticky bit je bit oprávnění, který chrání soubory v adresáři. Pokud je nastaveno, může soubory odstranit nebo přejmenovat pouze vlastník souborů nebo uživatel root. Zde je návod, jak můžete nastavit lepivý bit při vytváření adresáře:

mkdir -m +t new_directory

Pomocí tohoto příkazu je vytvořen nový_adresář s nastaveným lepivým bitem.

Vytvoření adresáře a nastavení bitů Setuid a Setgid

Bity setuid a setgid lze nastavit při vytváření adresáře, což ovlivňuje vlastnictví souborů a adresářů v něm vytvořených. Volba -m vám umožňuje nastavit tyto bity:

mkdir -m u+s,g+s new_directory

Tento příkaz vytvoří nový_adresář s nastavenými bity setuid a setgid.

Vytváření adresářů s různými oprávněními pomocí osmičkového režimu

Zatímco jsme již diskutovali o symbolickém režimu pro nastavení oprávnění, příkaz mkdir také podporuje osmičkový režim:

mkdir -m 700 private_directory

Zde je vytvořen private_directory s oprávněními nastavenými na '700' (čtení, zápis a spouštění pro uživatele a žádná oprávnění pro skupinu a ostatní).

Vytvoření adresáře a jeho neměnnost

Vytvoření neměnného adresáře zabrání jeho odstranění, a to i uživatelem root. Nejprve vytvoříme adresář a poté jej uděláme neměnným pomocí chattr příkaz:

mkdir new_directory
sudo chattr +i new_directory

Tím se vytvoří nový_adresář a poté bude neměnný.

Vytvoření adresáře a nastavení výchozích ACL

Pokud váš systém souborů podporuje seznamy řízení přístupu (ACL), můžete při vytváření adresáře nastavit výchozí seznamy ACL:

mkdir new_directory
setfacl -d -m g::rwx new_directory

V těchto příkazech je nejprve vytvořen nový_adresář a poté příkaz setfacl nastaví výchozí ACL pro adresář na rwx pro skupinu.

Vytvoření adresáře a nastavení kontextu SELinux

Pokud pracujete na systému s povoleným SELinuxem, můžete při vytváření adresáře nastavit kontext SELinux:

mkdir new_directory
chcon -t httpd_sys_content_t new_directory

Zde se nejprve vytvoří nový_adresář. Poté příkaz chcon změní kontext SELinux nového_adresáře na httpd_sys_content_t.

Závěr

Zvládnutí příkazu mkdir a jeho různých voleb může výrazně zlepšit vaši schopnost spravovat adresáře v systému Linux. Pochopením jeho syntaxe a experimentováním s uvedenými příklady můžete zefektivnit svůj pracovní postup a zlepšit efektivitu příkazového řádku. Ať už vytváříte jednotlivé adresáře, více adresářů nebo nastavujete specifická oprávnění, mkdir je nezbytným nástrojem pro každého uživatele Linuxu.